FARNOST H. ÚJEZD

Nedělí Devítník, kterou letos slavíme 28. ledna, vstupujeme do vrcholného období církevního roku, do velikonočního cyklu. Český název této neděle je odvozen od skutečnosti, že je první z devíti nedělí před Velikonocemi - oslavou nejvyšší události dějin spásy, Ježíšova vítězství na hříchem a smrtí. Latinsky se nazývá Septuagesima (sedmdesátý den). Po ní následuje v předpostní době jako první neděle po Devítníku tzv. Sexagesima (šedesátý den) a pak druhá po Devítníku jako Quinquagesina (padesátý den před Velikonocemi). Tyto názvy převzaté z řeckého východu vycházejí z počítání v desítkách (a zaokrouhlují směrem nahoru. Ve skutečnosti se jedná o 63., 56. a 49. den.)

Pak už Popeleční středou začne postních čtyřicet dní neboli Quadragesima. Tak se nazývá liturgické období až do páté neděle postní. Poslední dva týdny před Velikonocemi nesou název Tempus Passionis neboli doba

Římskokatolická farnost Horní Újezd si velmi váží všech, kdo jí pomáhají modlitbou, službou nebo finančními dary. Pán Bůh Vám to oplať!

Dary, které nám posíláte na účet, většinou nemáme jak identifikovat a proto bychom za ně rádi poděkovali alespoň touto cestou: Pán Bůh zaplať! V naší farnosti je za Vás i za Vaše blízké pravidelně sloužena Mše svatá. 

Abyste měli kontrolu, zda Váš dar na náš účet skutečně doputoval, uvádíme zde jejich přehled:

Dary poukázané v roce 2017 na účet č. 160 631 565 / 0300:

Obřady popeleční středy se konají přede Mší svatou. Kněz světí popel a následně jím označí věřící, kteří při tom klečí. Kněz buďto sype popel na hlavu, nebo popelem udělá na na čele znamení kříže a říká „Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris!“ To znamená „Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš!“ (srv Gn. 3,19).

V dobách raného křesťanství v tento první den postní doby zahajovali těžcí hříšníci veřejné pokání, které trvalo přes celou postní dobu. Během ní byli vykázáni z kostela a u kostelních dveří prosili věřící o modlitby. Onomu vykázání z kostela předcházelo symbolické sypání si popela na hlavu jako znak pokání. Zatímco veřejné pokání vymizelo, sypání popela coby symbol pokání přetrvalo a rozšířilo se na všechny věřící.
 

Popel nám připomíná, že to, k čemu se máme svým skutečným obrácením zcela bezvýhradně zaměřit, je něco velmi velkého, že to překračuje hranice našich běžných úvah a představ: Jsme vyzváni, abychom ve svém nejvyšším zájmu i v zájmu Boží slávy učinili zcela rozhodný a radikální obrat, který se týká všech složek lidského života.
 

Člověk, který domyslí obsah a dosah této prosté formule, pochopí, že v tom způsobu života, který dosud praktikoval, rozhodně dále pokračovat nemůže. Vše, co dosud dělal anebo odmítl vykonat, vyžaduje přísnou revizi a zhodnocení.

Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí na Bílou sobotu před začátkem velikonočního svatvečera.
 

Nazývá se nejen svatý, ale také velký (hebdomada sancta, major), nebo pašijový. To proto, že se v něm slaví velká a přesvatá tajemství našeho Vykoupení.
 

Pašijový jej v české řeči nazýváme proto, že se v něm ze všech čtyř Evangelistů čtou zprávy o umučení (passio) a smrti Pána Ježíše.
 

Liturgie celého tohoto týdne má ráz něčeho nesmírně velkého a úžasného. Bůh se hněvá na lidstvo kvůli jeho hříchům a přece posílá svého nejmilejšího syna, aby za ně trpěl!

Přední místo v liturgických oslavách Zeleného čtvrtku zaujímá poslední večeře. Právě k ní je obrácena hlavní pozornost modlící se Církve. Posvátný děj poslední večeře, reprodukovaný v dnešní liturgii, rámují vzpomínky na velkou Spasitelovu lásku, projevenou umýváním nohou apoštolů, na památnou řeč na rozloučenou a také Ježíšovu velekněžskou modlitbu.

Poslední večeře je však také vstupním dějem vykupitelských pašijí. Je úvodem k počátku utrpení Páně, introitem k bolestné noční vigilii před smrtí Páně. Proto se v tento den mísí radostný ráz oslavy Kristovy lásky s bolestí.

Pořad bohoslužeb na Zelený čtvrtek a na další dny najdete zde.

Kristus slavně vstal z mrtvých! Kristus, světlo lidstva rozhání temnoty srdce a ducha a osvěcuje každého člověka, který přichází na svět. Kromě velikonoční svíce se Církví rozeznívá velká velikonoční zvěst: Kristus opravdu vstal z mrtvých, smrt nad Ním již nemá žádnou moc. Svou smrtí navždy potřel zlo a daroval všem lidem život Boha samého. Podle starobylé tradice katechumeni během Velikonoční vigilie přijímají křest, aby se zdůraznila účast křesťanů na tajemství Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Z rozzářené Velikonoční noci se radost, světlo a pokoj šíří do života věřících v každém křesťanském společenství a dosahují

Pozor, právě se uzavřela silnice mezi Slavicemi a Mikulovicemi. Zároveň má být uzavřena silnice u Mastníka. Z Třebíče do Újezda se tak bude možné dostat pouze přes Výčapy (resp. Šebkovice, Kojetice)! Upozorněte na to, prosím, ty, kdo do Újezda z Třebíče cestují.

Tato situace má trvat až do konce dubna 2018.

Nanebevstoupení je významným vyvrcholením života Pána Krista Vykupitele. Je jeho triumfální inaugurací a intronizací, je introitem božské oslavy jeho lidské přirozenosti.
 

Lidská přirozenost byla znesvěcena a ponížena počínaje prvotním hříchem. Lidské Kristovo tělo, které bylo jménem celého lidstva ponořeno do nejhlubšího ponížení smrtelného života, bylo zmučené a usmrcené v poslušnosti k Otcově vůli, dochází nyní nejvyšší nadlidské oslavy. Kristovo lidsví povzneseno nad všechny anděly k nejvyššímu společenství s Bohem na trůn moci a slávy nám tak připomíná, že

"Já jsem  přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti." (Jan 10,10)
 

Po celou oktávu, která má přednost před všemi jinými svátky, vzývá církev po epištole naléhavě na kolenou Ducha svatého, aby přišel, naplnil srdce svých věrných a zapálil v nich oheň své lásky. Pak se zpívá sekvence Veni Sancte Spiritus.
 

Svatodušní liturgie k nám promlouvá o důstojnosti a požehnání křestního znovuzrození a svátostného utvrzení v biřmování a připomíná nám poklady, kterých jsme dosáhli. S bohatými duchovními dary vstupujeme v duchovní dospělosti do řad bojovníků Kristových, abychom neohroženě sloužili Pánu.
 

Komentář k přísl.  mešnímu textu najdete zde.

Uvedení hry Naše násilí a vaše násilí, kde Ježíš znásilňuje muslimku, na divadelním festivalu v Brně je součástí neomarxistického přístupu k tradičním a přirozeným hodnotám. Šlo o cílenou provokaci. Umělecké kvality nahrazuje odporné podobenství, které je urážlivé a sprosté. Neomarxisté chtějí zničit naši kulturu, křesťanskou víru a národní hrdost. Hnutí SPD neprosazuje zákaz takových tra...pných uměleckých pornografií, ale požadujeme zastavení veřejných dotací pro takové produkce. Není třeba, aby lidé platili ze svých daní umělce, kteří uráží jejich víru a vlastenectví. Kdo chce produkovat podobný hnus, může to dělat za peníze těch, kteří platí vstupné.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura navíc dodal: „Muslimská ideologie je válečná, nenávistná a vražedná. Ano, přináší spoustu obětí, ale stejně jako v případě nacismu, primárně želíme obětí nacismu a nikoli nacistů, kteří třeba i částečně nevinně zemřeli díky své víře v nacismus. Kdo seje vítr, sklízí bouři, říká další starověké přísloví. Kdo seje islám, sklízí mrtvé. Dělat zločince z Ježíše nic nezmění na tom, že Mohamed sám skutečně znásilňoval devítiletou dívku a jeho válečníci vraždili a znásilňovali, kam přišli. Když tohle píšu, nemohu tím skutečného muslima urazit, protože to je historický fakt, který sami dnes v mnoha zemích následují. Pokoušet se tuto 

Veřejní činitelé, kteří aktivně podporují či umožňují hanobení víry a státních symbolů, tedy podporují či umožňují protiprávní jednání, které je zaměřeno přímo proti Listině základních práv a svobod, jež je součástí Ústavy ČR, jež chrání náboženské vyznání a víru všech občanů před tupením, hanobením a pronásledováním. Takoví zastupitelé a jiní veřejní činitelé nemají v demokratickém státě ve veřejných funkcích co pohledávat. Rovněž Policie ČR by měla zasahovat proti pachatelům protiprávní činnosti, a ne proti těm, kteří proti této kultivovaným a nenásilným způsobem protestují a snaží se jí zabránit, jak jim ukládají při nečinnosti státních orgánů zákony ČR

„Evropa se dostala do situace totálního chaosu,“ říká kardinál Duka. Nemůže uvěřit, tomu, co vše lze v Čechách a na Moravě považovat za kulturu. „Jak může vystupovat islám v podobě znásilněné dívky a křesťanská kultura civilizace, ten který měl zásadní princip dát život za druhé, tak je tam líčen jako násilník?“ řekl arcibiskup Duka a dodal:

Na přání některých čtenářů našich stránek uveřejňujeme texty modliteb pro růženec v chorvatštině (Krunica):

Znamení kříže

U Ime Oca i Sina † i Duha Svetoga.

Věřím

Vjerujem u Boga, Oca svemogućega, Stvoritelja neba i zemlje. I u Isusa Krista, Sina njegova jedinoga, Gospodina našega, koji je začet po Duhu Svetom, rođen od Marije Djevice, mučen pod Poncijem Pilatom, raspet, umro i pokopan; sašao nad pakao, treći dan uskrsnuo od mrtvih; uzašao na nebesa, sjedi o desnu Boga Oca svemogućega; odonud će doći suditi žive i mrtve. Vjerujem u Duha Svetoga, svetu Crkvu katoličku

Veškeré jsoucno spadá do jedné z pěti kategorií: v podřízeném postavení vůči Bohu Stvořiteli existuje pět uspořádaných kategorií Jeho stvoření: andělé, lidé, zvířata, rostliny a nerosty. Těchto pět kategorií se od sebe jasně liší, i když se televizní programy co nejlépe snaží tyto rozdíly setřít, zvláště mezi lidmi a zvířaty. V realitě jsou tyto rozdíly jasné. Počínaje odzdola: 

Nerost pouze existuje, protože v sobě nemá žádný princip nebo původ života nebo hnutí. 

Rostlina existuje i žije, protože sama od sebe přijímá živiny a vodu, roste a reprodukuje se

Ve středu15. srpna bude slavná mše sv. v 18.00 v Horním Újezdě. Všichni jste srdečně zváni.
 

Mariino nanebevzetí nám připomíná, že život Mariin, stejně jako život každého křesťana, je cestou následování Ježíše, cestou, která má svůj přesný cíl, svou již vyznačenou budoucnost: definitivní vítězství nad hříchem a smrtí a plné společenství s Bohem: “když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a vykázal místo v nebi jemu a zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni” (Ef 2,6). To znamená, že křtem jsme již v základě vzkříšeni a máme místo na nebi v Ježíši Kristu, ale musíme také tělesně dosáhnout toho, co bylo

V neděli 19. srpna 2018 k sobě Pán života a smrti povolal svého služebníka Miroslava Protivínského. Narodil se 19. října 1935 v Krnčicích u Moravských Budějovic. V roce 1945 se spolu s rodiči a pěti dalšími sourozenci přestěhoval do právě vysídlené pohraniční obce Stálky (Stallek) v okrese Znojmo. Naučil se hrát na několik hudebních nástrojů a jako varhaník sloužil v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Stálkách. V roce 1957 se oženil a se svou manželkou Márií se usadili v sousedním Šafově (Schaffa). Spolu vychovali tři děti. Jejich nejmladší syn se stal knězem. 

Pan Miroslav Protivínský zemřel v noci na neděli 19. srpna 2018 ve svém domě v Šafově. Rozloučíme se s ním ve čtvrtek 23. srpna v 15 hodin v kostele svatého Bartoloměje v Šafově, odkud ho doprovodíme na místní hřbitov, kde bude uložen do rodinného hrobu.

Requiem aeternam dona ei, Domine!

 

Pozor, od neděle 26. 8. 2018 dochází hned k několika změnám v pořadu bohoslužeb. Nový pořad najdete v kostelní vývěsce v Horním Újezdě a během dnešního odpoledne také zde na našich farních stránkách. Upozorněte na změny, prosím, také své blízké, kteří na internet přístup nemají.

Papež František během své návštěvy Irska volil ta nejtvrdší slova na adresu všech, kdo kryli nemravné jednání některých duchovních. Bývalý nuncius v USA arcibiskup Carlo Maria Viganò pak papeže vyzval, aby sám rezignoval, protože zrušil tresty uložené kardinálovi McCarrickovi za naprosto nemravné a těžce hříšné chování a tohoto kardinála dokonce povýšil mezi své poradce. Jak informuje Radio Vaticana, biskupové USA jsou takovým jednáním pobouřeni a na papežova slova, že se k této věci nebude vyjadřovat reagují výzvou k "jasným a vyčerpávajícím odpovědím založeným na důkazech. Bez těchto odpovědí hrozí, že budou nevinní lidé zatíženi falešným obviněním a vinným bude umožněno opakovat své minulé hříchy

Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, dívej se k Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství

Kříž sluje Kristovou slávou a Kristovým povýšením. On je ten vytoužený kalich a dovršení všech utrpení, která pro nás Kristus vytrpěl. Že kříž skutečně je slávou Kristovou, to slyšíme z jeho vlastních úst: Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm; ano, hned ho oslaví. A také: Oslav mě, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe dříve, než byl svět. A jinde: Otče, oslav své jméno. A ozval se hlas z nebe: Oslavil jsem a ještě oslavím. Naznačoval tím slávu, která vzešla pak z kříže.

Kříž je Kristovým vyvýšením. Potvrzují to jeho vlastní slova: Až budu vyvýšen, potáhnu všechny k sobě. Vidíš tedy, že slávou a vyvýšením Kristovým je kříž (svatý Ondřej Krétský, biskup).

Církev pozvedá a oslavuje tento den Kříž strohou a sevřenou liturgií zbavenou sentimentalismu a proniknutou nadějí v budoucí slávu. Potupné dřevo se povzneslo na slavné znamení vykupitelské lásky.