Jdi na obsah Jdi na menu

Čtvrtá neděle adventní: doba očekávání a příprav končí, Boží hod je za dveřmi

19. 12. 2014

Blíží se narození Mesiáše. Nastal tak čas, kdy se proroctví naplňují. Liturgické texty této poslední adventní neděle nás přenesou do padesátého roku vlády císaře Tiberia. Pontius Pilát panuje v Judsku, Herodes v Galileji, Anáš a Kaifáš jsou nejvyššími veleknězi. Velké události dějin spásy se uskutečňují v přesném datu, ale mají platnost univerzální. Na břehu Jordánu hlásá Jan: Připravte cestu Páně, všichni lidé uzří Boží spásu.

Izaiášovo proroctví o Panně, která přivede na svět Emanuela, připomíná tajemství vyhrazené Panně Marii v událostech, které promění náš život.

Antifona k obětování vyjadřuje hold Církve stejnými slovy, jak to učinili archanděl Gabriel a Alžběta, když se naplňovalo tajemství vtělení. Jan Křtitel nám připomíná potřebu pokání a obrácení.

V modlitbách čtvrté neděle adventní vystupují naposled oba hlasatelé příchodu Páně: Izaiáš a Předchůdce. Dvakrát se před naším zrakem objeví Panna a Matka: před obětováním a po přijímání.

Introit opakuje známou prosbu: Rosu dejte nebesa a oblaky dštěte Spravedlivého, otevři se země a vypuč Spasitele (Iz 45,81). Je to horoucí touha po příchodu Krista, velká modlitba naděje. Boží Moc, Láska a Moudrost, která dala vznik světu, přichází, aby padlé lidstvo opět pozvedla.

Orace tuto myšlenku dále rozvíjí: Pane, vzbuď svou moc a přijď, přispěj nám velikou silou, aby pro tvé shovívavé slitování tvá milost uspíšila to, co naše hříchy zdržují.

Epištola je převzata z kvatembrové soboty (1 Kor 4, 1 – 5): Nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který nejen osvítí všechny věci v temnosti, ale uvede najevo záměry srdcí. Pak se každému dostane od Boha chvály.

Poslední adventní výzvy zaznějí v evangeliu. Pevný historický styl dává Lukášovu evangeliu charakter slavnostního dějinného dokumentu. Zaznívají zde proroctví, která mlčela více než 4 staletí. K Eliášovi a Izaiášovi se připojuje Jan, aby k jejich slovům dodal pronikavou výzvu k pokání. Káže nejen slovem, ale celým svým poustevnickým životem. Není vázán k nikomu a k ničemu, jen k Pánu, kterého ohlašuje. Zavádí nový obřad, křest pokání, jako viditelné znamení obrácení. Z celé jeho bytosti promlouvá Bůh.

Připomínka Panny Marie při obětování a přijímání vyjadřuje těsné pouto Matky Boží k Oběti přinášené na oltářích. Skrze ni máme k dispozici tento nejvzácnější poklad.