Jdi na obsah Jdi na menu

Modlitby za jednotu s Petrovým stolcem 18.-25. 1.

4. 1. 2014

stolec-sv-petra.jpg„Víra není věc, kterou vymýšlíme nebo sjednáváme. Je základem, z něhož žijeme. Jednota nevyrůstá ze zvažování výhod a nevýhod, nýbrž jedině ze stále hlubšího promýšlení a prožívání víry.“

Benedikt XVI.
 

 

V lednu již tradičně probíhají modlitby za jednotu křesťanů. Svůj základ mají zejména v tzv. Oktávu jednoty s Petrovým stolcem slaveným vždy od 18. do 25. ledna.

 

Tento Oktáv zavedl otec Paul Francis Wattson, zakladatel Bratří smíření, a získal pro něj souhlas papeže sv. Pia X.

 

Otec Wattson, bývalý anglikán, který se obrátil na katolickou víru, se rozhodl, že oktáv bude začínat 18. lednem, tj. na svátek Nastolení sv. Petra v Římě, a končit 25. ledna, tedy svátkem Obrácení sv. Pavla apoštola. Jednalo se o veřejnou událost, během níž probíhaly modlitby za obrácení nekatolíků a jejich návrat do pravé Církve Ježíše Krista, církve katolické.

 

V roce 1958, k padesátému výročí Oktávu jednoty s Petrovým stolcem, přední morální teolog otec Francis Connell ve svém proslovu uvedl: „Tento oktáv, tedy období osmi dnů, je zejména zasvěcen modlitbám […], aby všichni lidé poznali, že katolická církev je jedinou náboženskou společností, kterou Bůh ustanovil jako cestu k spáse pro veškeré lidské pokolení.“

 

Smyslem tohoto oktávu tedy nikdy nebyly pouze modlitby za blíže neurčenou „jednotu křesťanů“, nebo oslavy jakési jednoty, která však neexistuje.

 

Původní Oktáv jednoty s Petrovým stolcem měl vždy stejné téma: obrácení a návrat nekatolíků do jediné pravé Církve Ježíše Krista. Každý den oktávu byl věnován modlitbě na nějaký určitý úmysl:

18. ledna, svátek Nastolení sv. Petra v Římě:
Aby se všechny „jiné ovce“ vrátily do jednoho ovčince Petrova.

19. leden:
Aby se východní odštěpenci vrátili do jednoty s apoštolským stolcem.

20. ledna:
Aby se anglikáni podřídili autoritě Kristova Náměstka.

21. leden:
Aby luteráni a další protestanti v Evropě našli zpět cestu do Církve svaté.

22. leden:
Aby se křesťané v Americe stali jedním v jednotě s Petrovým stolcem.

23. leden:
Aby se odpadlí katolíci vrátili zpět ke svátostem.

24. leden:
Aby se židé obrátili.

25. leden, svátek Obrácení sv. Pavla apoštola:
Aby se celý pohanský svět obrátil.

 

V úmyslech a jednotlivých cílech původního Oktávu jednoty s Petrovým stolcem není nic nejasného. Je to nezastřený pravý katolický duch papežů od dob Kristových až do roku 1958. Slovem i činem zde najdeme vyjádřeno pevné učení Církve ohledně jednoty křesťanů, které shrnul papež Pius XI. ve své encyklice Mortalium animos z roku 1926, kde čteme: „… jednota nemůže vzniknout jinak než z jednoho učitelského úřadu, jednoho pravidla víry a z jedné víry v Krista. […] Jednota křesťanů se totiž nedá uskutečňovat žádným jiným způsobem než usilováním o návrat disidentů k jediné pravé Církvi Kristově, od níž tito nešťastníci kdysi odpadli.“

 

Oktáv jednoty s Petrovým stolcem dokonale odpovídá katolickému učení vyjádřeného papežem Piem XII.: „V žádném případě nesmí se přejít mlčením nebo víceznačnými slovy zastřít to, co říká katolická nauka o pravé podstatě a stupních ospravedlnění, o ústavě Církve, o prvenství pravomoci římského papeže a o návratu odloučených k pravé Církvi Kristově jako jediné cestě k jednotě.“ (Ecclesia catholica. Instrukce nejvyšší kongregace Sv. oficia ze dne 20. 12. 1949).

 

Podle tohoto učení je tedy povinností katolíků s láskou zvát nekatolíky do jediné pravé Církve, založené samotným Pánem Ježíšem Kristem, jejímž znakem je mj. jednota.

 

V roce 1919, tedy v době, kdy se začínalo mezi protestanty rozvíjet ekumenické hnutí, byl papež Benedikt XV. vyzván, aby se k němu rovněž připojila katolická církev. Papež to zdvořile odmítnul. Vysvětlil, že ačkoli je jeho nejhlubší touhou, aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř, tak se katolická církev nemůže připojit k ostatním v „hledání jednoty“. Jelikož Kristova Církev, jak řekl, už jedna je a nesmí vyvolat zdání, že hledá sama sebe nebo svou vlastní jednotu.

 

Je jistě ke škodě hlásání evangelia po celém světě, že nekatolíci nejsou věrni apoštolskému učení a katolická eucharistie, v níž je přítomen Kristus s celým svým božstvím i lidstvím, je něčím naprosto jiným než protestantský chléb sloužící k připomínce večeře Páně.

 

Pán Ježíš svým apoštolům přikázal, aby „šli a učili všechny národy“ a přivedli všechny lidi do jediné pravé Církve, kterou Kristus založil. Ekumenismus nesmí dělat pravý opak, jak o tom hovořil přední teolog otec Edward Hanahoe už v roce 1959 když si stěžoval, že výsledkem dnešního ekumenického úsilí je „upevňování stavu odloučení a udržování lidí spíše mimo Církev, než aby do ní byli přiváděni“.

 

Skutečné ekumenické aktivity tedy nestaví na klamné jednotě, která odsouvá pravdu na vedlejší kolej. Svaté oficium za blahoslaveného papeže Pia IX. v roce 1865 potvrdilo, že jednota musí být založena pouze na pravdě, tj. plném učení Církve, přičemž anglikánské unionisty svého času varovalo: „… musíte dbát toho, abyste ve snaze o dosažení jednoty nesešli z cesty.“

 

Anglický kardinál Henry Edward Manning k tomuto prohlášení poznamenává: „… jak Svaté oficium potvrzuje, není žádné jednoty bez pravdy. Pravda první, jednota následně; pravda je základ, jednota výsledek. Převrátit tuto posloupnost věcí by znamenalo popřít božský řád. Jednota Babylónu skončila zmatením; jednota letnic sloučila všechny národy v jednom Těle a jedné nauce víry. Pouze pravda plodí jednotu“ (England and Christendom, Londýn 1867).

 

Ve stejném duchu se pak k otázce ekumenismu vyjadřoval i Svatý otec Benedikt XVI. Například v německém Erfurtu 23. 9. 2011 odmítl tzv. politickou interpretaci víry a ekumenismu, která by dosáhla jednoty pouze tím, že by se na základě kompromisů vytvořila zcela bezcenná „lidská víra“:

 

„Když hlava státu navštěvuje spřátelenou zemi, obvykle předcházejí vyjednávání mezi určitými instancemi, které připravují znění jednoho nebo více dohod mezi oběma státy, zvažují výhody a nevýhody a docházejí ke kompromisu, který se nakonec jeví jako výhodný pro obě strany. Víra křesťanů ale není založena na zvažování výhod a nevýhod. Víra, kterou si konstruujeme sami, je bezcenná. Víra není věc, kterou vymýšlíme nebo sjednáváme. Je základem, z něhož žijeme. Jednota nevyrůstá ze zvažování výhod a nevýhod, nýbrž jedině ze stále hlubšího promýšlení a prožívání víry.“ (Celý text promluvy Svatého otce Benedikta XVI. v Erfurtu je zde)