Jdi na obsah Jdi na menu

Je třeba skoncovat se zakazováním starších liturgických forem!

22. 7. 2010

Komentář známého slovenského teologa a právníka k motu proprio Summorum Pontificum

Myslím si, že současný papež Benedikt XVI. ve svém životě nikdy nesdílel názor (a nesdílí jej ani nyní), že tradiční liturgie byla někdy některým jeho předchůdcem de iure zakázaná.

Podle něj byla vždy dovolená. A není podstatné, že někteří kněží, kteří se pokoušeli tradiční liturgii sloužit, mohli v minulosti mít u svého biskupa problémy. K této problematice Josef Ratzinger, ještě coby kardinál, řekl:

„Pro rozvoj správného vědomí ve věcech liturgie je důležité skoncovat se zakazováním liturgických forem platných před rokem 1970. Ten, kdo se dnes snaží o udržení této liturgie, nebo se jí účastní, je někdy pokládán div ne za malomocného. Není zde vůbec žádná tolerance, jakoby tato liturgie v dějinách Církve vůbec neexistovala. Jenže tím se vlastně dává do kletby celá minulost Církve! Jak potom můžeme důvěřovat její přítomnosti, je-li to tak? Otevřeně říkám, že nechápu, proč je tolik mých spolubratří biskupů v této věci tak netolerantních…“ (J. RATZINGER, Boh a svet; viera a život dnes – rozhovor s Petrom Seewaldom, SSV, Trnava 2002, s. 337; Bůh a svět, Barrister a Principal, Brno 2010).

Na tomto místě bude vhodné uvést ještě další papežův citát, v němž uvádí, že „na Západě došlo k tomu, že papež autoritou Petra důrazněji požadoval liturgické zákonodárství a tím stanovil právní instanci pro další formování liturgie… Po II. vatikánském koncilu vznikl dojem, že papež může ve věci liturgie vlastně všechno, a to zejména když jedná z pověření koncilu. Tím se vytratila myšlenka, že liturgie je něčím předem daným a není možné ji svévolně měnit. První vatikánský koncil totiž nedefinoval papeže jako absolutního monarchu, ale právě naopak jako garanta poslušnosti vůči Slovu. Jeho pravomoc je přísně svázána s tradicí víry a to i v liturgii. Není vytvářena úřady. Papež může být pouze pokorným služebníkem jejího správného vývoje a její trvalé integrity a identity. (J. RATZINGER, Duch liturgie, Dobrá kniha, Trnava 2005, s. 134; J. RATZINGER, Duch liturgie, Barrister a Principal, Brno 2006, s. 145.)

Prof. ThDr. ICLic. Ján Duda, PhD. je soudní vikář Spišské diecéze,
předseda Slovenské společnosti kanonického práva,
profesor kanonického práva Katolické univerzity

Celý článek najdete na adrese časopisu Tribunál