Jdi na obsah Jdi na menu

POKORA, PŘÍBYTEK LÁSKY - zamyšlení pro 22. neděli v mezidobí

29. 8. 2010

Byli jsme osloveni poselstvím Boží lásky prostřednictvím ponížení Syna. Protože pokora je příbytkem lásky, je zároveň základním rozlišujícím znamením a jedním ze základů autentického života křesťana. Svatý Augustin říká: „Když se mě zeptáte, co je v náboženství a v kázání Ježíše nejpodstatnější, odpovím vám: na prvním místě je pokora, na druhém pokora a na třetím také pokora“ (sv. Augustin, Epišt. 118, 22). V pokoře vtěleného Slova se ukázala hloubka Boží lásky k nám, ale také pravá cesta, která vede k plnosti této lásky.

Křesťanský život je vlastně ztotožnění se s Kristem: jsme uvedeni do společenství s živoucím Bohem, zdrojem veškeré lásky, pouze do takové míry, s jakou jsme s Kristem spojeni, a toutéž láskou jsme schopni milovat své bližní. Být pokorný jako byl pokorný Kristus znamená sloužit ostatním, umírat starému člověku, umírat všemu tomu, co způsobil v naší přirozenosti prvotní hřích. Křesťan proto ví, že „pokořování přinášená z lásky jsou příjemná a sladká, jsou Božím požehnáním.“ Kdo je takto přijímá, otevírá se celému bohatství nadpřirozeného života a spolu se svatým Pavlem může zvolat: „Všeho jsem se zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen“ (Flp 3, 8-9).