Jdi na obsah Jdi na menu

Před 100 lety byl zavražděn arcivévoda Ferdinand

27. 6. 2014

arcivevoda-ferdinand_a_zofie.jpgDne 28. června si připomínáme 100. výročí atentátu na následníka trůnu arcivévodu Ferdinanda (18. 12. 1863 – 28. 6. 1914) a jeho choť Žofii (1. 3. 1868 – 28. 6. 1914). Toho dne roku 1914 se František Ferdinand se svým doprovodem vydal na cestu vlakem z lázní Ilidža do Sarajeva. Na sarajevském nádraží byli očekáváni guvernérem Oskarem Potiorekem a pro Ferdinandovu družinu zde bylo připraveno celkem šest vozů. Kvůli nedorozumění do prvního vozu omylem nastoupili tři místní policisté spolu s vedoucím bezpečnostní služby. Členové služby, kteří měli svého vedoucího doprovázet, nastoupili až do jednoho ze zadních vozů. Do druhého automobilu v pořadí nastoupili sarajevský primátor a ředitel sarajevského policejního oddělení. Třetím automobilem v koloně byl sportovní Gräf & Stift se staženou střechou. Do tohoto vozu nastoupili František Ferdinand, Žofie Chotková, guvernér Potiorek a podplukovník Franz von Harrach. První zastávkou a bodem v oficiálním programu arcivévodovy kolony byla inspekce vojenských kasáren. Podle programu se kolona v 10.00 vydala od kasáren směrem k radnici třídou Appel.

Kolona vozů prvního útočníka Mehmedbašiće bez úhony minula. Organizátor Danilo Ilić útočníka Mehmedbašiće postavil před zahrádku kavárny Mostar Café a vyzbrojil jej bombou. Mehmedbašić si však čin na poslední chvíli rozmyslel a nezaútočil. Nedaleko od něj stál Vaso Čubrilović, vyzbrojený bombou a pistolí, který se však také k činu neodhodlal. V další části plánované trasy, nedaleko řeky Miljacka, stál Nedeljko Čabrinović, ozbrojený bombou.

V 10.10 hod. se automobil s arcivévodou Ferdinandem přiblížil k Čabrinovićovi, který na vůz hodil bombu. Ta se však odrazila od potahu stažené střechy a spadla zpět na silnici. Nastavení časovače bomby zapříčinilo, že vybuchla až pod vozem následujícím, který byl okamžitě vyřazen z provozu. Výbuch vytvořil v silnici asi 30 cm hluboký kráter a podle agentury Reuters zranil celkem dvacet lidí.

Čabrinović poté polkl připravenou ampulku s kyanidem a skočil do řeky Miljacka. Čabrinovićův pokus o sebevraždu však nevyšel, neboť ampule s kyanidem způsobila pouze zvracení. K utonutí též nedošlo, jelikož je řeka Miljacka velmi mělká. O chvíli později byl zadržen davem přihlížejících svědků a předán policii.

Kolona vozů rychle pokračovala bez zničeného vozu dále směrem k městské radnici. Cvjetko Popović, Gavrilo Princip a Trifun Grabež se na velmi rychle projíždějící kolonu zaútočit neodvážili.

Kolona přijela k radnici na plánovanou recepci, arcivévoda zde však projevil pochopitelné příznaky stresu tím, že si odmítl vyslechnout připravený projev primátora Curcice se slovy: „Pane primátore, přijel jsem na návštěvu a přivítán jsem byl bombami. To překračuje všechny meze!“ Vévodkyně Žofie si na chvíli vzala Ferdinanda stranou, něco mu pošeptala do ucha; arcivévoda poté řekl primátorovi: „Začněte tedy svou řeč.“ Arcivévoda se uklidnil a starosta začal svůj proslov. Jakmile domluvil starosta, pokračoval se svým projevem František Ferdinand, který k připravenému textu ještě přidal zmínky o událostech, které se přihodily toho dne v Sarajevu a poděkoval jeho obyvatelům za uvítací ovace: „zřel jsem v nich radost z nezdaru toho atentátu.“

Členové Ferdinandova doprovodu začali diskutovat o možnostech, jak zabránit dalším případným pokusům o atentát, přičemž však nevyvodili žádné konkrétní závěry. Návrh přesunout vojenské jednotky nacházející se nedaleko města, aby lemovaly celou trasu průjezdu, byl zamítnut z toho důvodu, že vojáci neměli s sebou na manévrech slavnostní uniformy. Bezpečnost arcivévody tak spočívala v rukou malé sarajevské policejní jednotky. Jediným účinným opatřením bylo přesazení hraběte Harracha ve voze tak, aby seděl po Ferdinandově levici a chránil tak jeho srdce.

Po návštěvě radnice se arcivévoda Ferdinand rozhodl, že v nemocnici navštíví raněné členy doprovodu zasažené Čabrinovićovou bombou. Žofie se rozhodla zrušit svůj oficiální program, aby mohla doprovázet svého manžela. V 10.45 nastoupil František Ferdinand spolu s chotí Žofií do automobilu, opět třetího v pořadí. Gavrilo Princip byl v té době stále ještě nedaleko svého původního místa, rozhodl se totiž jít do obchodu s potravinami (Schiller’s delicatessen) a koupil si sendvič. V té době se ale celá kolona vracela zpět. Řidič Franz Urban sice byl informován o plánu změnit program a navštívit ještě nemocnici, ovšem guvernér Bosny a Hercegoviny Oskar Potiorek mu neřekl (snad zapomněl), že se chce vyhnout centru města a že by tedy měl jet Urban podél řeky po ulici Appel stále rovně.

A tak se stalo, že U latinského mostu, tedy asi 400 metrů od Radnice odbočuje řidič vpravo do ulice Gebet – směrem na sever k nemocnici. Když si to Potiorek uvědomil, začal na Urbana křičet kudy to jede. Ten okamžitě zastavil a pomalu couval zpět. Gavrilo Princip, který v té době stál v podstatě vedle couvajícího vozu, se protlačil k pravé straně automobilu a dvakrát vystřelil poloutomatickou pistolí FN Model 1910 ráže 7,65 mm se sériovým číslem #19074 vyrobenou v Belgii ve Fabrique Nationale. První kulka prošla bočními dveřmi vozu a zasáhla Sophii do břicha, druhá zasáhla Franze Ferdinanda do krku.

Princip později tvdil, že jeho záměr byl zabít generálního guvernéra Potiorka a ne Sophii. Obě oběti atentátu zůstaly sedět na svých sedadlech, zatímco byly převáženy do guvernérovy rezidence k lékařskému ošetření. Podle výpovědi hraběte Harracha byla poslední slova arcivévody Ferdinanda: „Sopherl! Sopherl! Sterbe nicht! Bleibe am Leben für unsere Kinder!“ (česky „Žofie, Žofie, neumírej! Zůstaň na živu pro naše děti!“) následovaná slovy „Nic mi není.“ Ferdinand zemřel ještě před příjezdem do guvernérovy rezidence, těhotná Žofie zemřela o několik minut později.

Za oběti atentátu a za oběti první světové války bude v Třebíči - klášteře sloužena Mše sv. v sobotu 28. 6. 2014 v 17.00 hod.