Jdi na obsah Jdi na menu

Velký pátek - Kříž a hrob

14. 4. 2017

crucifixus.jpg

Velký pátek - den, kdy Pán umírá v hrozných mukách na kříži. Spasitel trpí, aby zadostiučinil Boží spravedlnosti, aby odčinil prvotní hřích a všechny hříchy naše. Protože ruka Evy sáhla na zakázaný strom, musely být ruce Spasitelovy přibity na strom kříže. A kolika hříchů se ruce lidí od té doby dopustily!
 

V první řadě je to hřích zabití nebo poranění. Bůh jasně říká: Nezabiješ! A přesto se zabíjí dnes a denně tolik lidí – a to těch nejslabších, nenarozených dětí, které nechávají jejich matky a otcové zabít dřív, než spatří světlo světa, dřív než poprvé otevřou ústa, aby nemuseli slyšet jejich pláč a mohli žít nerušeně ve své sebelásce a egoismu. Ne nadarmo označuje katechismus tento hřích jako do nebe volající a toho, kdo se z něj nevyzpovídá, čeká strašné peklo.

Spasitelovy ruce trpěly také proto, že lidé vztahují své ruce po cizím majetku. Boží přikázání jasně říká: Nepokradeš! Pamatujme ale, že ukradená věc nikdy nepomůže, vždy jen uškodí, protože s sebou nese hřích a hřích s sebou nese prokletí. Kdo tedy má doma něco ukradeného, ať pomyslí na ruce Spasitelovy přibité na kříži a věc vrátí nebo nahradí.

Dalším hříchem rukou je práce v neděli. Sám Bůh zakazuje pracovat v neděli, když říká: Pomni, abys den sváteční světil. A sám Bůh nám dal nejlepší příklad, když po šesti dnech stvoření sedmého dne odpočíval. Kdo tedy dobrovolně pracuje v neděli, znovu přibíjí ruce Syna Božího na kříž.

Hříchem rukou jsou také všechny ty nečisté dotyky, na těle vlastním či cizím, které hledají slast, ale bez života v manželství, bez předávání života novým dětem. Také toto sobecké hledání jen vlastního potěšení bez hledání Božího plánu s člověkem je další bolestnou ranou Ukřižovanému.

Trpí také Spasitelovy nohy. Trpí za hřích Adama a Evy, když přistoupili ke stromu, ze kterého jim Bůh zakázal jíst. A stejně tak za hříchy nás všech, kterých se dopouštíme svýma nohama, když chodíme tam, kam chodit nemáme, nebo naopak když nechodíme tam, kam bychom chodit měli. Člověk nemá chodit tam, kde je urážen a vysmíván náš Pán. Svou přítomností na takové "zábavě", na koncertu s rouhavými texty, vlastně tiše vyjadřujeme souhlas s tím, co tam zaznívá. Přitom je pro každého z nás samozřejmé, že kdyby v nějaké společnosti byl urážen a vysmíván např. nám drahý a velmi blízký člověk, zastali bychom se ho právě svým odchodem z takového místa. Je to zároveň velmi srozumitelná a přitom nenásilná forma protestu. Proč to neděláme v případě toho, který je nám nejbližší ze všech, kterého máme milovat nade vše?

Když člověk chodí do špatných společností a na hříšné zábavy, ocitá se ve velkém nebezpečí odpadnutí od víry, protože hříšné zábavy jsou pouze pramenem tělesných vášní, opilství a narkotik, duši odnímají vůli k modlitbě a k pokání. Člověk nemůže stát na straně Kristově a přitom chodit na místa, kde je znovu křižován jeho Vykupitel.

Naopak, naše nohy mají chodit do domu Božího, a to každou neděli a svátek. Kdo vynechává svatou liturgii v neděli nebo v přikázaný svátek bez vážného důvodu, dopouští se těžkého hříchu. Také za tento hřích musely trpět svaté nohy Spasitelovy a mnoho křesťanů se ho často lehkovážně dopouští.
 

Od toho okamžiku, kdy Spasitel trpěl na kříži, stal se kříž kotvou naší Víry, odůvodněním naší Naděje a pramenem naší Lásky. 
 

Přišel čas dát do souladu naši víru a skutky. Je čas říci "nepůjdu tam, kde je opozice vůči mému Bohu. Naopak budu chodit tam, kde mohu něco udělat pro oslavu Boží a svoji spásu!" Tím místem, kde bychom měli všichni být, je křesťanská bohoslužba, včetně velkopátečních obřadů. Ty letošní začínají v Horním Újezdě v 15 hod.