Jdi na obsah Jdi na menu

Zajímavé články

Příspěvky

Zázračné uzdravení na přímluvu služebníka Božího P. Ignáce Stuchlého se odehrálo nedaleko Horního Újezda

25. 11. 2017

p-stuchly-ignac.jpgP. Ignác Stuchlý se narodil ve slezské Boleslavi, farnost Píšť, 14. prosince 1869. Ve farním kostele v Píšti byl také pokřtěn. V září 1891 začal v Olomouci u dominikánů studia teologie, která však musel přerušit. Roku 1894 přijíždí k salesiánům do Turína, v srpnu 1895 vstupuje do noviciátu a pokračuje ve studiích. Kněžské svěcení přijal v listopadu 1901.

V říjnu 1910 opouští své italské působiště v salesiánském konviktu v Gorizii a přijíždí do slovinské Lublaně s úkolem dostavět zde kostel a pečovat o salesiánský ústav. Tuto práci mu značně zkomplikovala první světová válka. Po jejím skončení je P. Stuchlý poslán za prefekta do Veržeje, ale po dvou letech se vrací do Lublaně dostavět kostel. To se mu podařilo až v roce 1924.

O rok později byl poslán do italské Perosy, kde žilo v salesiánské komunitě i několik Čechů a kam byli na salesiánskou formaci posíláni chlapci z Československa. V té době začíná v Československu zájem o příchod salesiánů. Po rozmanitých peripetiích kupují salesiáni ve Fryštáku klášter od sester Neposkvrněného Početí

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Duše bez nadpřirozené milosti stáhne tělo do věčných muk. Duše s Kristovou milostí pozvedne tělo k trvalé blaženosti

11. 11. 2017

Člověk se ve skutečnosti skládá z hmotného těla a spirituální duše, takže materiální stroje mohou zajisté sloužit jeho tělu, ale toto tělo je pouze nositelem jeho spirituální duše po dobu trvání jeho krátkého života na zemi, a pak při smrti buď duše bez nadpřirozené milosti stáhne tělo do věčných pekelných muk, nebo duše s Kristovou milostí pozvedne tělo, obvykle skrze dočasná muka v očistci, k trvalé nebeské blaženosti. Buď jak buď, ať už tělo učinilo nebo neučinilo duši během života cokoliv, po smrti je to stav duše, který určuje osud těla, a nikoliv naopak.
 
V naší strašlivé době však i katolíci mohou ztratit chápání těchto základních skutečností těla a duše, života a smrti, obraťme se tedy k hudbě, aby nám názorně ukázala omezení hmoty a strojů. V moderním nahrávacím studiu mohou být

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Odpustky pro zemřelé v dušičkovém oktávu

23. 10. 2017

300px-jacopo_vignali-_san_michele_arcangelo_libera_le_anime_del_purgatorio.jpgOdpustky můžeme získávat nejen pro sebe, ale také pro duše v očistci a pomáhat tak našim drahým zemřelým (a také těm, na něž nikdo nemyslí) i po jejich smrti.

Jaké jsou podmínky pro získání odpustků pro zemřelé?

Od 1. do 8. listopadu lze získat plnomocné odpustky pro duše v očistci návštěvou hřbitova spojenou přinejmenším s vnitřní modlitbou za ně.

2. listopadu lze získat tytéž odpustky při návštěvě kostela nebo veřejné kaple, pokud se tam pomodlíme Vyznání víry a Otče náš.

K tomu musí být splněny řádné podmínky pro plnomocné odpustky:

  • sv. zpověď do osmi dní předem nebo potom (stačí jedna pro více odpustků);
  • sv. přijímání (nejlépe v den získání odpustků, ale stačí i jiný den; pro jeden plnomocný odpustek je nutné jedno sv. přijímání);
  • modlitba na dobrý úmysl papeže;
  • zřeknutí se dobrovolné náklonnosti ke každému, i lehkému, hříchu;

Celý článek o odpustcích najdete zde.

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Fatima - boj za naši Paní

1. 9. 2017

bmv-fatima.jpgMnoho částí proroctví z Fatimy se již vyplnilo. Dnes není žádná část světa imunní před vlivem komunismu... Každý již zná příběh Fatimy. Snad všichni slyšeli o slunečním zázraku, který byl symbolickým projevem velikosti trestu, který přijde, jestliže svět odmítne naslouchat jejímu varování.
 
Žijeme v postmoderní společnosti, prosycené novopohanstvím, která se nesmiřitelně pohybuje ke svému konečnému zničení. Předzvěstí tohoto zničení jsou její móda, její architektura, její hudba, umění a styl řeči. To jsou projevy 4. revoluce [Ve své práci Revoluce a kontrarevoluce prof. Plinio popisuje čtyři revoluce: protestantskou, Francouzskou, komunistickou a nakonec kulturní, která je charakterizována kulturou hippies a kmenovým životním stylem.] Jsou to projevy hippie anarchistické revoluce, která má tendenci ovládnout každou oblast společnosti. Tato mentalita a životní styl vstoupily do morku kostí státu a zavádějí samosprávu do každého aspektu společnosti. Jednou stránkou toho je zjevně ekologická revoluce se svým zbožňováním přírody, kdy se vytváří nebezpečný dualismus: Kdo nestaví ochranu přírody na úplně nejvyšší místo, je podle těchto revolucionářů automaticky jejím nepřítelem a ničitelem, i kdyby se k ní choval s největší možnou ohleduplností a snahou zachovat ji příštím generacím

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Aleluja, živ buď nad smrtí zvítězitel!

20. 4. 2017

resurrexit.jpgTřetího dne Pán Ježíš ukřižovaný vstal z mrtvých. Jak se to mohlo stát? Ve Vtělení se druhá Božská Osoba Svaté Trojice, při plném držení úplné Boží přirozenosti, sjednotila se Sebou úplnou lidskou přirozenost, a vytvořila dvě přirozenosti v jedné Božské Osobě. Kdo má tuto víru, pro toho není těžké pochopit, jak se Vzkříšení událo. Na Kříži Božská Osoba skutečně zemřela, nikoliv ve Své nesmrtelné Boží Přirozenosti, ale ve své lidské přirozenosti, která mohla zemřít, jako jakýkoliv jiný smrtelný člověk skrze oddělení své lidské duše od svého lidského těla. Avšak, zatímco tyto dvě [přirozenosti] mohly být v Ježíši Kristu odděleny jedna od druhé, žádná nebyla oddělena od Božské Osoby, což je důvod, proč katolíci ve svém Vyznání víry recitují, že On (tělo a duše) „trpěl a umřel“, a že On (tělo) „pohřben jest“ a že On (duše) „sestoupil do pekel (nikoliv pekla zatracených, ale do limbu dobrých duší, mrtvých a čekajících na Kristovu vykupitelskou smrt, aby jim otevřela brány nebeské, uzavřené Adamem a Evou). Protože jak lidské tělo, tak lidská duše Krista zůstaly obojí sjednoceny s Božskou Osobou, nebylo to asi snadné pro tuto Osobu umřít strašlivou smrtí na Kříži, ale bylo to snadné pro Jeho lidskou duši znovu se sjednotit s Jeho lidským tělem v hrobce tak, aby se Jeho lidská přirozenost vrátila zpět do života. A žádný kámen na zemi nemohl být dost těžký, aby Jej zastavil od toho, aby okamžitě letěl ke Své Matce, aby ji 

Celý článek najdete zde.

 
 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Je čas vrátit se k pobožnosti prvních pěti sobot. Přidejte se už 5. listopadu!

31. 10. 2016

pure-heart.jpgVětšina věřících v těchto dnech koná svatou zpověď, aby splnili jednu ze čtyř podmínek potřebných k získání plnomocných odpustků pro duše v očistci: vykonat svatou zpověď, přijmout Oltářní svátost a pomodlit se na DOBRÝ úmysl svatého otce. To je dobrá příležitost začít se smírnými pobožnostmi prvních pěti sobot (nebo se k nim znovu vrátit).

Dne 10. 12. 1925 se v klášteře v Pontevedro zjevila Panna Maria Lucii z Fatimy a řekla jí: "Hleď, milá dcero, jak je mé Srdce obklíčeno trním; nevděční lidé je ustavičně probodávají rouháním a chladností. Aspoň ty se přičiň, abys mě potěšila, a oznam všem lidem, že při smrti budu nablízku se všemi milostmi, které potřebují ke spáse těm, kdo po pět po sobě jdoucích prvních sobot v měsíci

- vykonají sv. zpověď,

- přijmou sv. přijímání,

- pomodlí se sv. růženec

- a věnují mi čtvrthodinku na smír, v níž budou rozjímat o tajemstvích sv. růžence."

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Francie zděšená násilím sama stojí na krveprolití francouzské revoluce

15. 7. 2016

Dějiny 18. stol. odhalily, že bez Boha a bez vlivu křesťanství myšlenku náboženské i jiné oprávněné tolerance realizovat nelze. Důkazem jsou krvavé hrůzy osvícenské Velké francouzské revoluce, neprávem líčené jako počátek éry „svobody a lidských práv“

Počet obětí této hrůzovlády z důvodů odlišného náboženského či politického přesvědčení činí cca 800 tisíc, jak dokumentuje mj. i kniha polského historika J. R. Nowaka „Církev a Velká francouzská revoluce“, vydaná v češtině Maticí cyrilometodějskou v Olomouci r. 2003. Tyto hekatomby nevinných lidských životů se realizovaly během pouhých několika let (Francouzská revoluce trvala 1789-99).

Srovnáme-li s tím oběti inkvizice v počtu několika tisíc za 500 roků, co tady srovnávat? 

Celý článek najdete zde.

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Škody, které napáchal Jan Hus, jsou nedozírné

6. 7. 2016

Díváme-li se na Husovo učení z pohledu systematické teologie, zjistíme, že zcela pravověrné je jeho učení o Bohu, o Kristu, o jeho vtělení a také o Matce Boží. V nauce o Eucharistii byl nakloněn Viklefovu remanenčnímu bludu (1). O svátosti pokání učil nesprávně, že kněz odpuštění hříchů pouze ohlašuje. Stejně jako Viklef tvrdil, že dobré skutky vykonané ve stavu těžkého hříchu, jsou hříšné.
 

Zcela bludná je však Husova nauka o církvi a její správě. Husův blud spočívá v tom, že církev svatou prohlašuje výlučně za souhrn předurčených a že na tomto základě chce budovat i církevní zřízení. Tím je zcela popřena viditelná bojující církev a její autorita.
 

Hus se přitom dovolává sv. Augustina a opírá se o citáty z jeho spisů. Ale toto není Augustinova nauka. Augustin vždy pokládal reálnou bojující církev za společenství předurčených i předzvěděných (2), dobrých i zlých, které spojuje víra, naděje, láska a svátosti a které řídí církevní autorita. Husova nauka je ovoce Viklefova pseudoaugustinismu, který Viklef převzal od Bradvardina a neprávem se přitom opíral o autoritu velkého církevního učitele sv. Augustina.

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Život na venkově je zjevně blíže přírodě a tedy i Bohu

6. 7. 2016

Nikdo nemůže říci, že každý obyvatel venkova je plný ctnosti, zatímco každý obyvatel města je plný neřesti. Na druhou stranu, život na venkově je zjevně blíže přírodě, než život ve městě. Takže jestliže byla příroda stvořena Bohem, aby byla nezbytným nositelem té nadpřirozenosti, bez níž žádná duše nemůže vstoupit do nebe, pak obyvatelé venkova budou jako takoví blíže Bohu, než obyvatelé velkoměsta, a obyvatel velkoměsta, který se bude chtít dostat do nebe, se bude muset přinejmenším zamyslet nad uspořádáním svého života ve městě.
 
„Uč se od svého nepřítele,“ říkali latiníci. Komunismus je jedním z nejstrašnějších nepřátel katolicismu všech dob a dva význační komunisté jsou známí pro svou nenávist k obyvatelům venkova neboli rolníkům. Pro Lenina (1870-1924), vůdce ruské revoluce v roce 1917, byl největší překážkou na cestě bezbožné revoluce, starosvětský rolník, zakořeněný v půdě, hluboce si vědomý své nicoty jakožto stvoření obklopeného tajemstvím Stvoření, na němž závisel. Zatímco obyvatel města žijící v umělém a člověkem vytvořeném světě továren, strojů a lidských robotů, ve světě zatíženém různými druhy zášti, byl zcela náchylný k revoluci (proto de Corte říká, že moderní politici neustále slibují „změnu“).
 

Také pro Gramsciho představovalo rolnictvo obávaného nepřítele, který měl být revolucí přemožen. Se svým „selským rozumem“ a svým „přirozeným řádem“ bylo rolnictvo základem celého systému hodnot, které musely odejít. Náboženství, rodina, vlast, armáda, příroda, kultura musely ustoupit zcela novému způsobu myšlení v souladu s novým světovým řádem. 

Celý článek najdete zde.

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Bílá neděle - první po Velikonocích

2. 4. 2016

Žít tímto nadpřirozeným životem není pro nás těžké, protože jsme ve křtu obdrželi potřebné milosti a dále je získáváme v dalších svátostných zdrojích, zvláště v Nejsvětější Svátosti. To je vítězná moc naší víry, Božího daru, který znamená, že jsme se stali Božími syny. Naše víra se opírá o trojí nezlomné svědectví. Těmi svědky jsou Otec, Slovo a Duch Svatý. Ono svědectví „vody“ , o kterém mluví Apoštol, je Otcův hlas, který svědčil při Ježíšově křtu v Jordánu; svědectví „krve“ podává sám Boží Syn na kříži přesně tak, jak to předpovídá celý Starý zákon. Svědectví Ducha jsou slavné Letnice, které předaly Apoštolům a celé Církvi všechny potřebné nebeské dary a milosti. Všechny tři božské Osoby se tedy projevují jednotným a neochvějným svědectvím.

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Kritický rozbor nového mešního řádu

29. 2. 2016

1. Nejvyšším a vlastním účelem je oběť chvály Nejsvětější Trojici podle výslovného Kristova vyjádření o jeho prapůvodním záměru vlastního Vtělení: “Ingrediens mundum dicit: Hostiam et oblationem noluisti: corpus autem aptasti mihi. – Při vstupu na svět praví: Krvavé oběti a jiné dary jsi nechtěl, ale tělo jsi mi utvořil” [Žalm 40, 7-9; Žid 10, 5].

Toto účelové zaměření zmizelo z ofertoria s modlitbou “Suscipe, Sancta Trinitas – Přijmi, svatá Trojice”, ze závěru mše s modlitbou “Placeat Tibi, Sancta Trinitas – Svatá Trojice, nechť se ti líbí”, jakož i z preface, jíž už nebude v nedělním cyklu preface o Nejsvětější Trojici, která zůstane omezena na svátek Nejsvětější Trojice, bude se tedy říkat jen jednou do roka.

2. Bezprostředním účelem je smírná oběť. I tento účel je znehodnocen, neboť Nový mešní řád zdůrazňuje živení a posilování přítomných, nikoli odpuštění hříchů pro živé i zesnulé. Kristus ustanovil tuto svátost při poslední večeři a dal sebe sama za oběť, aby nás sjednotil se svým stavem oběti. Tento stav oběti pak předchází a převyšuje přijímání a má sám o sobě plnou vykupitelskou hodnotu jako aplikace krvavé oběti na kříži; vždyť přece lid, který se účastní mše, nemusí nezbytně svátostně přijímat.

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články | 0 Komentářů:

Poslední říjnová neděle: Slavnost Ježíše Krista Krále

24. 10. 2015

Slovo král je jedním z těch slov, které nikdy nevyjdou z módy, neupadnou v zapomnění a budou nám stále vítané, i kdyby nezůstala na světě ani jedna monarchie. „Král“, „království“, vyjadřují těžko definovatelnou skutečnost, nebo spíš touhu člověka po takovém uspořádání světa a společnosti, které v co největší možné míře směřuje k ideálnímu stavu, k vládě spravedlnosti a prosperity, zosobněné a garantované postavou krále, který se za výkon své moci neodpovídá nějaké lidské instituci, například parlamentu, kterým může i pohrdnout, ale přímo Bohu, autoritě svrchované, 

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Islámský teror a biskupská synoda

15. 10. 2015

Na první pohled tyto události, které nyní hýbou světem, spolu nesouvisejí. Jenže toto je pouhé zdání. Skrytá souvislost je tady ve skutečnosti snadno odvoditelná.
 

Vyplývá z toho, že mluvíme-li o evropské civilizaci, tak nutno nejprve konkretizovat, o jakou se jedná: o tu křesťanskou, nebo o tu neomarxistickou genderistickou, mající své kořeny ve francouzském osvícenství, angloamerickém liberalismu, německé klasické filozofii a v komunistické ideologii? Ideoví nositelé té druhé nenávidí tu první a usilují o její likvidaci. Blízkovýchodní civilizace založená na islámu nic takového nezná. V islámu se nikdy

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

P. František Pařil

29. 9. 2015

p-paril-frantisek.jpgV noci z 24. na 25. června 1951 přivedl mladý Mityska na faru do Horního Újezdu nejen kapitána Malého, ale i sedláka Antonína Plichtu staršího ze Šebkovic, známého partyzánského velitele z časů okupace, aktivního člena lidové strany a odpůrce kolektivizace (Plichta se v té době rovněž skrýval před zatčením). Oba výše uvedené místní zemědělce otec Pařil znal a důvěřoval jim. Zarazilo ho, že přišli ozbrojeni. Tím hůře by se mu však odmítalo vpustit je na faru i s kapitánem Malým, který v něm budil na první pohled podezření svým arogantním a neopatrným vystupováním i tíhnutím k alkoholu. Navzdory varování patera Pařila, že je na faře sledován, zdrželi se u něj nezvaní návštěvníci až do večera 26. června 1951. Dokonce si na faru prostřednictvím kuchařky Heleny Nestrojilové pozvali manželku Antonína Plichty, se kterou chtěl její muž probrat ukrytí celé své rodiny před zatčením. Posilněni jídlem a pitím z farní kuchyně vydali se „partyzáni“ zadním vchodem přes zahradu „za dalšími úkoly“. Poslední úkol kapitána Malého, přepadení schůze

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Oltář a směr modliteb v liturgii: nejedná se o dialog, nýbrž o společné vzývání, o obrácení směrem k Přicházejícímu

18. 11. 2014

Myšlenka, že slavení versus populum (čelem k lidu) byla formou původní, a zvláště formou Poslední večeře, spočívá zcela prostě na mylné představě křesťanské nebo také nekřesťanské hostiny ve starověku. Předsedající společnosti u stolu neměl v raně křesťanské době nikdy své místo proti ostatním účastníkům hostiny. Všichni seděli nebo leželi na konvexní straně stolu ve tvaru písmene sigma nebo podkovy ... V křesťanském starověku nikdy nemohla vzniknout myšlenka, že by předsedající musel zaujmout místo versus populum. Společný charakter večeře byl zdůrazněn právě opačným uspořádáním, totiž skutečností, že se všichni účastníci nacházeli na stejné straně stolu.

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Pět cest pokání podle sv. Jana Zlatoústého

26. 8. 2014

První cestou pokání je odsouzení hříchů: Ty první vypočti své hříchy, abys byl ospravedlněn. Proto také pravil prorok: Řekl jsem: Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti, a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. Musíš tedy i ty odsoudit to, čím jsi zhřešil; Pánu to postačí k ospravedlnění. Vždyť kdo odsoudil to, čím zhřešil, neupadne už tak snadno znovu do stejného hříchu. Podněcuj žalobce ve svém nitru, vlastní svědomí, abys jednou neměl žalobce před soudnou stolicí Páně. Nuže to je jedna výtečná cesta k pokání. Ale ani ta další není o nic horší: Nemysleme na křivdy utrpěné od nepřátel, ovládejme hněv a odpouštějme provinění svým spoluslužebníkům. Pak bude

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

P. Lang: O liturgickém jazyku

10. 7. 2014

lang.jpgPosvátný jazyk, který je výrazovým prostředkem nejenom jednotlivců, ale celého společenství, které se drží určité tradice, má konzervační schopnost: houževnatě lpí na archaických jazykových formách. Kromě toho jsou v něm zavedeny vnější prvky, jako asociace na starobylou náboženskou tradici. Ukázkovým příkladem toho jsou hebrejské biblické výrazy, jež se uchovaly v latině, kterou používají křesťané (amen, aleluja, hosana, aj.), jak si všímá sv. Augustin. (srov. De doctrina Christiana II, 34-35). V průběhu dějin se v křesťanské bohoslužbě uplatnilo mnoho různých jazyků. V ritu římském a v dalších západních ritech je to latina. Ve všech těchto liturgických jazycích se nacházejí stylové formy, které

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

26. 6. 2014

V pátek slavíme Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a celý měsíc červen je zasvěcen úctě Božského Srdce Pána Ježíše.

Miluji tě odvěků, přitáhl jsem tě na své srdce, praví Bůh (srov. Jer 31,3).
Náznak úcty k Božskému Srdci se objevuje již v křesťanském starověku. Až do 12. století se však úcta Božskému Srdci prokazovala soukromě. Druhá božská osoba se v křesťanské literatuře ztotožňuje s Nejsvětějším Srdcem Páně: „Otevření jeho boku nám totiž vyjevilo nesmírné dobrodiní lásky jeho srdce k nám." Svatý Bernard (1090 – 1153) vytvořil první ucelenou

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

První pátky v měsíci

6. 3. 2014

sscorsiesu.jpgPán Ježíš v roce 1674 sdělil řeholní sestře Markétě Marii Alacoque: "Je velmi mnoho těch, kteří mně odplácí nevděkem a pohanou. Ať je proto ustanovena zvláštní slavnost k uctění mého Srdce."

 

Sestra Markéta viděla Božské Srdce v oslňujícím lesku ovinuté trním a označené křížem. Pán Ježíš jí vyzval, aby k tomuto Srdci hořela láskou a rozšiřovala k němu úctu v jeho Církvi. Součástí úcty má být i přijímání Nejsvětějšího Kristova Těla a adorace Oltářní svátosti vždy na první pátek v měsíci.

 

Již za 9 po sobě jdoucích 1. pátků (včetně svaté zpovědi) nabízí milost pokání při umírání, že lidé nezemřou bez přijetí svatých svátostí. Pro ctitele tohoto Srdce dal r. 1685 Pán Ježíš Markétě 12 přislíbení, která jsou podmíněna nejen uvedenou úctou, ale i úsilím žít podle

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

Fotografování v kostele

10. 4. 2013

POKYNY PRO ZÁJEMCE O FOTOGRAFOVÁNÍ A NATÁČENÍ V KOSTELE
PŘI LITURGICKÝCH AKCÍCH


Jestliže si někdo přeje zachytit významné okamžiky svého života nebo života svých blízkých, je potřeba autory fotografií či video snímků upozornit na specifika liturgického obřadu v kostele.
Dovolte proto několik rad, jak se v liturgickém prostoru a při liturgii pohybovat, kdy fotografovat a kdy ne. (Mějme přitom pro lepší představu na mysli srovnání například s

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články

O Mši svaté

21. 7. 2010

Mše sv. nebyla nikdy vytvářena lidmi. Křesťané vždy věřili v její Božský původ a proto ji vnímali jako jedinou věčnou liturgii Církve svaté. Jejím hlavním kritériem vždy bylo "Lex orandi - lex credendi", neboli: modlíme se tak, jak věříme a věříme tak, jak se modlíme. V dějinách proto nebyla liturgie měněna vůbec, nebo jen v tom smyslu, aby ještě lépe odpovídala tomuto zákonu Lex orandi - lex credendi.

Ve druhé polovině XX. stol. se však stalo něco, co v Církvi nemá obdoby. Během pouhých osmi let (!) bylo ve Mši sv. provedeno více změn, než předtím za dvě tisíciletí!

Zde je jejich výčet s uvedením přísl. historických

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Zajímavé články